6.  12.  2008    Internet

E-mail: Jedeme v tom fsichni :-/

Autor: Doporučit článek  |  vytisknout vytisknout  |  textová verze  |  velikost písma ++++++

Čas od času určitě dostanete e-mailovou zprávu, která vás něčím vyvede z míry. Na vině bývají chyby, nepoužití diakritiky, obrovské přílohy apod. Co na to e-mailová etiketa?

Dennodenně dostávám tuny e-mailů od odesilatelů různých profesí a rozličného zaměření. Je zajímavé, jak se liší formou, dodržováním některých nepsaných pravidel apod. Ačkoliv to možná na první pohled není tolik zřejmé, dokáže jeden jediný e-mail o svém tvůvrci prozradit celou řadu věcí. Podle stylu vyjadřování, použitého slohu nebo množství češtinářských prohřešků si příjemce hned vytvoří první dojem. Ten sice nemusí být správný, ale bohužel se tomu nevyhneme. Které věci nejen mě nejvíce štvou a okolo kterých panuje řada otázek?

1. Diakritika, tedy není česky jako cesky

Používání diakritiky na různých úrovních systému, jeho aplikací i dalších služeb je dlouhodobě živě diskutovaným tématem, výjimkou proto nejsou ani e-mailové zprávy. Texty bez diakritiky mají historické kořeny v počítačové minulosti, dnes již příliš opodstatnění nemají. Sám se však musím přiznat, že u mě je v tomto případě zvyk železná košile, a tak texty v e-mailu píšu zásadně bez diakritiky. Nicméně uznávám, že dnes už jde spíš o přežitek a asi by mě dlouhý text bez háčků a čárek příliš nebavilo číst.

2. Prázdný předmět e-mailu

Jedná se o častý nešvar, někdy způsobený  z lenivosti, jindy prostě vinou zapomenutí. Každá zpráva by měla mít předmět, stejně jako by každý článek měl mít nadpis. Navíc se dá někdy tělo krátké zprávy celé vepsat do předmětu.

3. Velikost příloh

Velikost příloh mě osobně často naštve nejvíc, například když mi přijde e-mail s 10MB souborem. Ne vždy jsem na rychlé lince, ne vždy při připojení na cestách stahuji pouze hlavičky zpráv a nejsem přílišným fandou časté archivace v Outlooku. Ačkoliv se freemaily předhánějí v kapacitě schránek a navyšováním velikosti povolených příloh, budu vždy hlasovat za malé přílohy. Používejme komprimované grafické formáty, v případě nezbytnosti je lepší data umístit na speciální server (eDisk, Úschovnu apod.), do zprávy pak pouze vložit text odkazu.

4. Čeština jako naše vizitka

Nikdo samozřejmě nemůže chtít, aby všichni znali veškeré záludnosti českého jazyka, ale pokud s někým navazujeme kontakt právě pomocí e-mailu, „neměly by jsme se dopouštět velkých chib nebo překelpů“. Recept přitom není nijak složitý, zpravidla stačí, když si e-mail před odesláním přečteme.

5. Akronymy a smajlíky

Ani s jedním z uvedené dvojice to příliš nepřehánějme, hlavně ve formální komunikaci. Smajlíky jsou v malém množství fajn, zvládnou totiž to, co běžně zajišťuje intonace hlasu, a dá se tak díky nim vyhnout trapasům. Ale texty, v nichž je za každou větou smajlík bezdůvodně, nejsou příliš čitelné.

Uvedených pět pravidel, rad a prohřešků patří mezi nejčastější. Máte vlastní zkušenosti s dalšími nebo vás v poslední době v e-mailové komunikaci také něco naštvalo? Podělte se o svůj názor s ostatními v diskuzi pod článkem.




X

Doporučit článek

Vaše jméno:

Váš e-mail:

E-mail adresáta:

Komentář:

kontrolní kód

Odeslat


celkem 0

Poslední komentáře Komentáře