Komplexní bezpečnostní balíky, které kombinují všechny základní i pokročilé ochranné prvky v uceleném grafickém prostředí, se těší oblibě hlavně u začínajících uživatelů. Jaké komponenty jsou běžně poskytovány a které z nich disponují největším potenciálem? Následujících sedm tipů se zaměří na představení základních komponent, nehledě na to, jaké konkrétní řešení si od libovolného výrobce zvolíte. Které funkce pro vás budou nejdůležitější?
1. Antivir, antispyware, antirootkit
Alfa a omega zabezpečení v jakékoliv formě obrany, není proto divu, že také v oblasti součástí bezpečnostních balíků je antivir vždy na prvním místě. Výhoda u komplexních bezpečnostních balíků spočívá v tom, že antivirové komponenty vycházejí ze samostatných produktů daného výrobce. Suma sumárum tedy máte jistotu, že nejdůležitější antivirová součást určitě nebude představovat Achillovu patu celého obranného valu.
Antispyware můžete v hlavním bezpečnostním centru balíku najít buď jako samostatnou součást, nebo v podobě dílu antiviru. Posledně zmíněný přístup je logický z toho pohledu, že se dnes jednotlivé kategorie malwaru dost stírají. Podobně je tomu také v případě obrany před rootkity, tedy škodlivým kódem, který dokáže parazitovat na funkcích volaných v rámci nižších vrstev operačního systému.
Podrobnou konfiguraci antivirové komponenty ocení hlavně pokročilejší uživatelé
2. Systém automatických aktualizací
Často přehlíženou součástí všech bezpečnostních balíků, která ale má na ochranu vašeho počítače jeden z nejvýraznějších vlivů, jsou automatické aktualizace. Právě díky nim totiž máte jistotu, že antivir bude používat aktuální databázi virových definic, stejně tak že antispyware nebude soubory kontrolovat podle databáze staré půl roku. Kromě toho ale automatické aktualizace zajišťují také obnovení enginů všech komponent, které se často nazývají jako aktualizace jádra. V případě automatické aktualizace je jejím hlavním parametrem frekvence, vzhledem k relativně malému objemu jednotlivých přírůstků již dnes není zapotřebí řešit přesný čas – linka tím přetížena nebude.
3. Ochrana osobních údajů a antispam
Do této kategorie spadají všechny možné obranné filtry pro rozpoznání phishingových útoků, správa automaticky ukládaných hesel a testování stránek, které po vás požadují citlivé informace. Jedná se o již zavedenou komponentu v jednotlivých balíkách (ve srovnání například s antivirem nebo firewallem), což odpovídá modernějšímu pojetí hrozeb. Zpravidla však nečekejte podrobná nastavení, v řadě případů máte k dispozici pouze možnost tuto funkci zapnout či vypnout apod.
Nevyžádaná pošta přeplňuje schránku každého uživatele, který svou adresu alespoň jednou vystavil někde online. Také proto se nedílnou součástí kompletních bezpečnostních balíků staly antispamové filtry, které obsahují jak automatickou kontrolu (nejčastěji na základě „samoučícím se“ principu), tak možnost budování black- a whitelistů, tedy seznamů vždy blokovaných nebo naopak povolených adres. Jestliže používáte některou odnož Outlooku, bude vám antispamový filtr takřka určitě fungovat, u jiných klientů se vždy podívejte na seznam podporovaných. Nejlepší řešení, které si můžete zvolit, je univerzální kontrola nad vybraným protokolem, například POP3.
Nastavení osobního firewallu můžete zpravidla využit jak v režimu pro začátečníky, tak experty
4. Osobní firewall
Klasický firewall, který najdete ve výchozí instalaci Windows, představuje pouze základní obranu, jedná se totiž jen o takzvaný paketový filtr, tedy kontrolu komunikace podle programu a jeho připojení. Pokročilejší firewally vám přitom poskytnou také detekci známých útoků a dokážou aktivněji reagovat na pokusy o průnik. Setkáte se zde s populárními zkratkami IPS a IDS, tedy Intrusion Prevention System pro prevenci průniku a Intrusion Detection System pro jeho detekci. Výhodou firewallů v bezpečnostních balících je také snazší použití díky přednastaveným úrovním obrany a předdefinovaným komunikačním pravidlům.
5. Bezpečnostní centrum
Z Windows různých verzí znáte průběžnou kontrolu ochrany, která sleduje aktuální stav zabezpečení vašeho počítače. Při instalaci bezpečnostního balíku získáte vylepšenou verzi, která je ušita na míru právě v něm zahrnutým komponentám, zkratka v podobě ikony pro otevření je pak stále dostupná v oznamovací oblasti v pravém dolním rohu obrazovky, tedy vedle zobrazení aktuálního data a času.
Jakmile bezpečnostní centrum vybraného balíku otevřete, získáte rychlý přehled o tom, která součást potřebuje jakou pozornost, případně také statistiky dříve zachycených hrozeb nebo aktuálního internetového provozu. V neposlední řadě právě bezpečnostní centrum slouží ke zpřístupnění všech důležitých nastavení jednotlivých součástí balíku. Takovéto hlavní bezpečnostní centrum s přehledem stavu ochrany a komponent se stalo nedílnou součástí všech stávajících bezpečnostních balíků.
Hlavní centrum s přehledem stavu jednotilvých komponent
6. Rodičovská kontrola
Jelikož jsou standardní bezpečnostní balíky určeny hlavně pro použití v domácnosti, sází výrobci často na doplňující rodičovské funkce, mezi něž patří i možnost blokování stránek podle obsahu. Právě blokování definovaných stránek patří mezi základní techniku rodičovských kontrol, kromě toho nechybí ani možnost vytvoření vlastního seznamu blokovaných webů. Pokud byste dítkům chtěli omezit přístup k počítači v určitou dobu, nemusíte kvůli tomu instalovat balík, ve Windows 7 i nadcházejících Windows 8 je podobná rodičovská kontrola v základní verzi již zabudovaná.
7. Rozšiřující funkce
Výrobci bezpečnostních produktů mají nesnadnou úlohu v tom, že se každoročně musejí snažit zaujmout zákazníky a přesvědčit je ke koupi nové verze svého produktu. Proto se při výběru zaměřte také na doplňující možnosti, mezi něž patří například rozšíření webového prohlížeče o kontrolu bezpečnosti hledaných stránek. Stálicí některých produktů se staly také rozšiřující funkce nabízející zvýšení výkonu počítače. Prozatím nepříliš rozšířenou specialitou, kterou najdete pouze ve vybraných bezpečnostních balících, je základní sandbox, tedy možnost bezpečného spuštění programu v chráněném prostředí.