1. Začněte od píky, tedy od BIOSu
Ještě před nastavením rozličných parametrů Windows byste měli začít s prohlédnutím konfigurace BIOSu, který má svůj podíl na spouštění několika různými volbami. Nevyužíváte-li bootování ze sítě nebo výměnných médií, nastavte prioritu hledání systému tak, že na prvním místě bude systémový disk s Windows. Stejně tak můžete vypnout případné kontroly ihned po zapnutí počítače, kam spadá například testování paměti nebo její části.
2. Odstraňte zbytečné z automaticky spouštěných programů
Jedná se o jeden z nejdůležitějších kroků pro zrychlení startu systému. Seznam automatických spouštěných aplikací nejrychleji zobrazíte vložením příkazu msconfig do pole Spustit (Windows XP) nebo Zahájit hledání (Windows Vista) a výběrem záložky Po spuštění. Pokud některou z těchto součástí nechcete automaticky spouštět, deaktivujte přilehlé zaškrtávací pole, při rozhodování o důležitosti komponent si můžete na pomoc zavolat například Google a s jeho pomocí vyhledat název daného spustitelného souboru.
Seznam automaticky spouštěných programů, který rovnou umožňuje požadované z nich vypnout
3. Defragmentujte nejen díky Windows
Fragmentace má na svědomí jak pomalejší načítání z disku při častých přístupech přímo během práce ve Windows, tak zpomalený Start, pokud jsou data vyžadovaná při startu rozmístěna na různých místech. Proto čas od času spusťte defragmentaci disku, která je přímou součást Windows všech verzí. Ještě výhodnější je použití specializovaných nástrojů, které zvládnou kompletní defragmentaci registru a speciálních oblastí Windows. Pro přehled takovýchto nástrojů zalistujte odpovídající sekcí na webu GigaMania.cz.
4. Změna prodlevy při výběru výchozího systému
Pokud máte v počítači více operačních systémů, zobrazuje se při výběru během spuštění počítače nabídka s jejich názvy, a pokud do určitého intervalu některý nevyberete, spustí se výchozí. Standardní interval je ve Windows nastaven na 30 s, což je poměrně dlouhá doba. Pro její změnu opět spusťte Nástroj konfigurace systému příkazem msconfig a na záložce Spuštění počítače do pole Časový limit zazdejte novou hodnotu v sekundách.
5. Nemažte soubory ve složce Prefetch ve Windows
Jak Windows XP, tak Windows Vista ve své instalační složce obsahují podsložku Prefetch, která obsahuje na první pohled zbytečné soubory. Velice často tak uživatelé sáhnout k tomu, aby pár desítek nebo maximálně stovek megabajtů ušetřili jejich smazáním, stejně tak to dovedou různé automatické čisticí nástroje. Z pohledu rychlosti startu systému je to ale chyba, jelikož tato složka slouží pro přednačtení aplikací spouštěných po startu systému a napomáhá tak rychlejšímu běhu. Jestliže jste hodně upravovali automaticky spouštěné aplikace, můžete obsah této složky jednorázově promazat a Windows si pak automaticky vytvoří nový seznam. Určitě ale nemá z pohledu rychlosti startu Windows cenu tuto složku mazat často nebo automaticky, naopak se výkon systému sníží.
6. Využijte specializované programy
Rychlost spouštění Windows je samozřejmě Achillovou patou z pohledu řady uživatelů, proto postupně vznikla řada programů, které se ji snaží zlepšit co možná nejvíce automaticky. Mezi nejpopulárnější patří například program Startup Booster, o němž jste se nedávno mohli dočíst na Živě a který je ke stažení zdarma na GigaManii:
7. Často postačí režim spánku a hibernace
Někdy je úplně zbytečné počítač vypínat a zase zapínat, postačí například přechod do režimu spánku nebo hibernace. Režim spánku vlastně slouží pouze pro sníženou spotřebu a odpovídá známému stavu „stand by“, jak je dostupný na různých jiných spotřebičích. Pokud tak chcete pouze na chvíli (na pár hodin) odběhnout od počítače, může být režim spánku dobrým kompromisem. Naproti tomu hibernace má za následek úplné vypnutí počítače, ale obsah paměti se navíc uloží na disk – pokud máte pootevíraných více aplikací, ve kterých pracujete, nemusíte je zavírat a ukládat dokumenty před vypnutím a zase vše ručně zapínat a otevírat po spuštění počítače. Obnovení z hibernace samozřejmě také nějaký čas vyžaduje, veškerý obsah paměti se totiž musí načíst z relativně pomalého pevného disku.