Bez elektrického napětí by nebyl elektrický proud, bez elektrického proudu by nám byl notebook k ničemu. Dostane-li se elektrický proud tam, kde ho nechceme, nebo je sice tam, kde ho chceme, ale nedodržuje pravidla, bude s notebookem zle. Tolik základní „definice“ a obecné varování, nyní trochu podrobněji.
Co se děje s elektřinou v notebooku
Notebook je napájen v našich zemích primárně ze zásuvky se střídavým napětím 230 V/50 Hz. Dále je obvykle v externím zdroji (AC/DC adaptéru) toto napětí změněno na stejnosměrných cca 19 V, které naměříme voltmetrem na kontaktech DC konektoru zdroje. V notebooku je těchto 19 V nejprve přivedeno do obvodů DC/DC měniče, kde se z jednoho napětí vyrobí několik různých nižších napětí, určených pro napájení různých součástek a částí notebooku (nejčastěji napětí +5 V, +12 V, +3,3 V, +2,9 V …). Součástí DC/DC měniče jsou dále obvody pro řízení nabíjení akumulátorů a naopak přepnutí notebooku na provoz z akumulátorů. V notebooku je ještě jeden měnič, kterému se říká „invertor“ – ten slouží naopak k výrobě střídavého vysokého napětí cca 3 kV, potřebného pro napájení výbojky prosvěcující displej. U některých notebooků je dále vyráběno další záporné napětí -5 až -20V pro napájení aktivní části displeje.
Jak je vidět, měniče napětí jsou v notebooku takovou malou elektrárnou, do níž vede jedno napětí a vyrábí se z něj několik dalších jiných napětí různých parametrů. Proto jsou i poměrně náchylné k poruchám – dá se říci, že polovina závad elektroniky notebooků je právě poruchami napěťových měničů.
Kromě výroby těchto statických napětí probíhá v notebooku rozsáhlá komunikace po datových sběrnicích, kudy protečou ve vteřině miliony informací. To jsou ony dobře známé Booleovy jedničky a nuly, reprezentovány neustálými rychlými změnami mezi dvěma definovanými napěťovými stavy.
Elektřina se někdy nechová slušně
K tomu, aby vše popsané správně fungovalo, je nutné, aby notebook obdržel elektřinu s parametry, které očekává. Tedy jak napájecí soustava elektrické sítě, tak notebook musí fungovat podle stejných definovaných pravidel. Notebook očekává od zdroje stabilní stejnosměrné napětí 19 V, které se nemění při častých výkyvech odebíraného výkonu. Zdroj zase od sítě očekává, že se bude střídavé napětí v rozvodné soustavě udržovat v určitých mezích, bude mít konstantní frekvenci a průběh blížící se co nejvíce tvaru ideální sinusoidy.
Občas se ovšem stane, že někdo tato pravidla poruší. Pak nastávají problémy. Blesk, který udeří poblíž rozvodné soustavy, vyvolá elektromagnetickou indukcí v síti napěťovou špičku, šířící se jako tsunami do okolí až několika stovek metrů. Takový nápor již nejsou schopné vstupní obvody zdroje zpracovat. V lepším případě vyhoří zdroj, v horším projde špička celým zdrojem až na výstup a udeří do notebooku plnou silou. Pro zdroj či notebook má podobný zážitek obvykle katastrofální následky, od vyhořelé pojistky až po plamenem vznícený celý notebook. Raději předpokládejme, že na něm zrovna v té chvíli nepracuje uživatel… Proto v počasí hrozícím bouřkou raději notebook fyzicky odpojíme od elektrické sítě (LAN i 230 V) a je na čase vyzkoušet provoz na baterky, případně notebook na nějakou dobu vypnout.
Nemusí být ani bouřka, často stačí nekvalitní rozvodná soustava, kde je ráno napětí 240 a odpoledne třeba 80 V. Případně sousedovic starý vysavač s nedostatečnou ochranou proti indukčnímu ovlivnění sítě. Spínané zdroje notebooků svojí konstrukcí umějí mírné výkyvy napětí v síti vykompenzovat tak, že vlastní notebook se o nich ani nedozví. Jejich konstrukční možnosti ale nejsou neomezené.
Podobně můžeme dosáhnout stejného efektu, jestliže se nám podaří dotknout se živých částí elektroniky notebooku nabití statickou elektřinou. Krátké zabrnění v naší ruce může na straně notebooku znamenat zničenou elektroniku za několik tisíc korun. Ve zlomku vteřiny takto můžeme vyvinout překvapivě vysoké napětí i několika desítek kV.
Zapomenutý zdroj či akumulátor
Někdy se stane, že zapomeneme doma zdroj a kamarád se nabídne půjčit nám svůj. Vřele doporučuji zkontrolovat jeho parametry dříve, než jej připojíme k notebooku. Ačkoli zdroje vypadají napohled všechny téměř stejně, liší se často ve výstupních parametrech. Abychom mohli jiný zdroj připojit k našemu notebooku, musí mít nejen naprosto stejný konektor na konci kabelu, ale tento konektor musí mít i stejnou polaritu, napětí a minimálně stejný výstupní výkon ve wattech. Tedy když to jednoduše shrnu – nestačí, aby byl podobný, musí být prakticky stejný.
Neuposlechnutí a nedodržení doporučeného postupu nemusí mít pro notebook šťastný konec. Stejně tak doporučuji obezřetnost při vkládání jiných než ověřených akumulátorů do notebooku. Zde nestačí mít baterii stejného typu. Jestliže si nejsme jistí, že je baterie skutečně dobrá, raději ji do notebooku nevkládáme. Můžeme se dočkat nepříjemného překvapení v podobě vyhořelých nabíjecích obvodů, případně i celého DC/DC měniče notebooku.
Jedna z notebookových baterií, které tvoří základ pohodlné práce s notebookem
Rovněž není záhodno pokoušet se násilím zasunout některý z konektorů do zdířky notebooku, když to nejde hladce po dobrém. Například naši zákazníci bývají mistři v umění zastrčit USB konektor opačně, nacpat USB myš do FireWire konektoru, sluchátka do napájecího konektoru apod. Ne, že by se jim to nepovedlo, bohužel se svým uměním všechny překážky často překonají s definitivními následky pro notebook.
Když je notebooku zima
V zimním období je poměrně běžnou praxí vytáhnout notebook z brašny, zapnout jej a pracovat. Copak je na tom zvláštního? Z pohledu běžného uživatele nic. Jestliže jsme ale předtím cestovali hodinu autem a notebook byl celou dobu ve vymrzlém kufru, pak jej po přenesení do teplé místnosti musíme nechat několik desítek minut temperovat. To není nic náročného – prostě vytáhneme notebook z brašny a necháme jej otevřený, ale nezapnutý chvíli jen tak ležet. Teprve až se notebook pasívně zahřeje na pokojovou teplotu, můžeme pustit stroj a bez obav pracovat.
Jestliže tak neučiníme a zapneme notebook hned, budeme ode dneška vědět, že vlivem velkého rozdílu teplot mezi předmětem a okolím dochází na předmětech ke kondenzaci atmosférické vlhkosti, což znamená, že se nám na chvíli pokryje celá elektronika uvnitř notebooku jinovatkou. Tak jako to známe ze zamlžených brýlí po příchodu ze zimy do tepla.
Jenže jinovatka rovná se voda a ta je vodivá, jinými slovy v notebooku máme jeden velký zkrat. Po zapnutí notebook může najet, nebo se z něj může také zakouřit.
Takže prevence – nechat odležet, dokud cítíme z notebooku chlad, a nezapínat. Pro jistotu doporučuji ještě vytáhnout z něj akumulátor, což bychom měli v zimě preventivně udělat už v okamžiku, kdy notebook balíme do brašny. Ne až jej vlhký vybalíme po příchodu ze zimy.
Ne každé šetření notebooku prospívá
Většina notebooků umožňuje pomocí klávesových dvojhmatů měnit úroveň kontrastu a jasu displeje. Možná si mnozí všimli, že změna jasu a kontrastu u LCD displejů neprobíhá zcela tak, jako bychom to očekávali. Změnou jasu displej trochu zesvětlíme a trochu ztmavíme, zatímco změnou kontrastu lze regulovat úroveň z úplné tmy do plně bílého displeje.
Technologicky při změně jasu řídíme úroveň jasu podsvětové výbojky displeje, při změně kontrastu naopak měníme pracovní body určující stupeň naklopení tekutých krystalů při 50% jasnosti LCD pixelů (tedy zavíráme a otevíráme vlastní LCD pixely). Z pohledu uživatele je to tedy jakoby naruby oproti dřívějším CRT obrazovkám. Proto mnozí výrobci displejů a notebooků raději funkci změny kontrastu na přístrojích již ani nenabízejí – kontrast je nastaven natvrdo na maximum. Jiné nastavení prakticky ani nedává smysl - uživatel je méně zmaten a výrobci ubude neoprávněných reklamací na kvalitu obrazu.
U regulace jasu nás zarazí, že rozdíl mezi minimem a maximem je relativně zanedbatelný. Stáhnout jas až do tmy, jak jsme byli zvyklí u CRT monitorů a televizí, se nám u LCD displeje nepodaří. Reálně lze úroveň jasu regulovat v rozmezí cca 80 až 100 %.
Je to dáno technologií podsvícení displeje, kterou zajišťuje velmi tenká zářivka. A tu jak známo nelze plynule regulovat od 0% do 100% tak jako u obyčejné žárovky. Jestliže bychom s napětím zářivky klesali ještě o něco níže, než nám notebook dovolí, najednou by zářivka zhasla, při kritickém napětí by již nedokázala udržet elektrický oblouk.
Na rozdíl od žárovky platí u zářivek opačná závislost. Budeme-li příliš snižovat napětí na zářivce, a tedy i její jas, zářivka nám zestárne podstatně rychleji než při plném jmenovitém napětí. Stejně tak životnosti zářivky nepřidá, jestliže nastavíme zhasínání displeje po každé minutě nečinnosti – délka života zářivky je dána spíše počtem zažehnutí oblouku (zapnutí) než celkovou délkou svícení.
Proto zvažme, jestli při definování šetřících režimů notebooku obětujeme několik minut provozu baterie, nebo několik let životnosti displeje, kterého je zářivka LCD nedílnou součástí. Z hlediska životnosti zářivky (tedy i displeje) je lepší ponechat i v režimu provozu na akumulátor spíše plný než stažený jas a displej nechat vypínat až po delší době nečinnosti notebooku. V příštím díle si povíme o softwarových poškozeních notebooků.
Odkazy na další díly:
1. Jak správně vybrat moderní notebook
2. Hrubé lidské síle ani notebook neodolá
3. Notebooky vodu nerady, alkohol jim nevadí
4. Vaříme s notebookem: Co dokáže udělat teplo
5. Notebook elektřinu vyžaduje, avšak krmit opatrně!
6. Software, duše notebooku, a jeho zlí duchové
7. Data, data, data. Jak přijít o to nejcennější
8. Co dělat, když už k poškození notebooku dojde
9. Co závadou notebooku není, a přesto bývá uživateli reklamováno
10. Perličky z technikovy praxe – vynalézavost uživatelů notebooků nezná mezí
Seriál pro vás připravil Aleš Jakimov, ředitel společnosti ABAX servisní centrum, poskytující celoplošně servis notebooků.
Se servisem notebooků má autor osobní zkušenosti – 5 let působil jako technik, jehož rukama prošlo cca 6 000 notebooků s nejrůznějšími závadami, nyní již 14 let řídí servisní společnost poskytující cca 10 000 servisních oprav ročně pro klienty v celé ČR. Více na http://www.abax.cz/.