Bez vody nelze žít, notebook je ale nejraději na suchu
Hodiny strávené u notebooku nelze vydržet bez občasného loku vody, kávy, pivka nebo džusu. Na rozdíl od notebooku, který je napájen elektrony z baterek čí zásuvky, my uživatelé z masa a kostí si z USB konektoru moc necucneme a pít nějaké tekutiny musíme (abychom vyčerpáním po čase nezpůsobili čelní náraz do klávesnice).
Láhev minerálky, šálek kávy nebo sklenice piva vedle laptopu je ovšem pro náš přístroj odjištěnou bombou. Zatímco vyčerpaného uživatele chmelový mok v parném létě osvěží, pak pokud se přitom podělí o nápoj s notebookem, nesetká se to u přístroje zrovna s nadšenou odezvou.
Minimálně jednou denně se v našem servisu notebooků objeví jeden z těch, které jejich vlastníci nenechali z lítosti padnout žízní. Často ještě před jejich otevřením je technik schopen identifikovat, čím majitel svého miláčka pohostil. Od obyčejné vody, přes piva všech značek, oblíbená je u notebooků zejména káva, minerálky a ovocné nápoje (měnící se po vypaření vody v lepidlo). Už jsme se setkali i s méně lákavým menu, kdy byla z notebooku jasně cítit moč (dle uživatele od myši) či rozteklé tvarůžky. Nikomu nepřeji, fuj.
Všechny případy mívají dva různé scénáře. Ty notebooky, které uživatelé po napojení ihned vypnuli, vytáhli baterii, vylili z nich, co vylít šlo, a ihned s notebookem utíkali k nám do servisu, naši technici obvykle do druhého dne plně zprovoznili a dodnes se těší dobrému zdraví (všichni tři – uživatelé, technici i notebooky). Dodejme, že notebooky, které měly to velké štěstí, že jejich uživatelé využili po incidentu s tekutinou tento scénář, bychom za rok mohli napočítat na prstech dvou rukou.
Většinou se události odvíjejí podle druhého scénáře. Uživatel dá notebooku napít a nic se nestane. Takže pokrčí rameny, lokne si také a pracuje dále. Jestliže je o něco více uvědomělý, pak notebook vypne, vylije z něj, co se vylít dá, notebook odloží na hodinu na topení či mu jej manželka vyfénuje. Pak kolem něj společně hodinku chodí a přemýšlejí. Nakonec jim to nedá, uživatel notebook zapne a on najede a normálně funguje. Paráda! Otevřou šampaňské, ušetřili 600 Kč za servis, a jedeme dále. Chyba.
Notebook funguje dále. Klidně i několik dní nebo týdnů. Ovšem zatímco uživatel surfuje po internetu a otevírá další pivo, uvnitř notebooku bují rakovina. Pakliže uživatel není podivín a nepije čistý líh anebo destilovanou vodu, pravděpodobně se nyní uvnitř notebooku odehrává bouřlivá chemická reakce. Notebookem ve všech jeho obvodech protéká elektrický proud, mezi kontakty existuje různý potenciál napětí a to je ta pravá muzika pro anionty a kationty molekul nápoje, které si mezi kontakty uspořádaly pořádný mejdan. A taky to v notebooku po nich jako po pořádném mejdanu vypadá, včetně jeho následků. V notebooku, na šestivrstvé základní desce, mezi vývody čipů, kondenzátorů, tranzistorů, všude kde se dostala tekutina, probíhá elektrolýza. A pokud si ze školy dobře pamatujete, jedná se o chemickou reakci, jejímž hnacím motorem je elektrické napětí a jejím výsledkem elektrody změněné v nechutnou hmotu nalepenou na všem co vede proud.
V další fázi pak dochází k rozežírání a rozpouštění elektricky vodivých částí, tedy množství cest ve všech vrstvách desky, kontaktů chipsetů a všech elektronických součástek. Uživatel stále nic netuší a pracuje dále. A elektrolýza pokračuje, až dojde tak daleko, že rozežírací proces rozleptá a přeruší některou z vodivých cest.
Notebookové "vnitřnosti" je lépe udržovat suché, ale i když se to nehodou nepodaří, tak hlavně nepanikařit
Teprve nyní uživatel zaznamená, že něco není v pořádku. Notebook zatuhne, nahlásí nějakou chybu, případně se zcela vypne. Uživatel zmoudří a usoudí, že tedy ten notebook přece jen nakonec svěří tomu servisu. A odnese či pošle notebook k nám. Obvykle tento scénář nekončí dobře. I když se technikovi povede najít a zacelit přerušenou cestu, rakovina elektroniky postupuje dále a zastavit ji už nelze.
Základní deska (většinou), displej či jiná postižená část notebooku je odsouzena k pomalé smrti elektrolýzou kapky piva, vody či jiné nenápadné, původně chutné tekutiny. Už není co zachraňovat, jeden opravený kontakt nemá vliv na žalostný stav zbytku postižené elektroniky.
Cena opravy se pak rovná součtu ceny vyměněné komponenty (u základní desky nebo displeje nijak levné) a ceny práce s její výměnou a čistěním notebooku od zbytků tekutiny.
Jak napájet sebe, nikoliv notebook
Prevence je jednoduchá. Když už musím u notebooku pít, pak zakloním hlavu a liju si to do krku, ne mezi Enter a Shift. A když už fakt nejsem lakomec a s notebookem se o nápoj rozdělím, pak nevymýšlím, co to s notebookem udělá, když si to tady mohu rovnou přečíst, a utíkám s ním do servisu notebooků, případně si objednám opravu a druhý den si pro můj notebook servis přijede sám.
Samozřejmě je potřeba do popisu závady přiznat popravdě, co se s notebookem stalo. Jinak se může stát, že sice do servisu dojde včas, ale v čekárně mezitím postupující koroze desku sežere – obvyklé 2-3 čekací dny u standardní opravy nemusí notebook s kapkou vody uvnitř přežít. Jestliže ale v popisu zákazník přizná barvu a napíše, že notebook byl zalitý Beaujolais ročník 88 východní svahy, pak nejen oslní technika svým vkusem pro dobré pití, ale především je to pro něj vstupenka pro okamžitý přesun na operační sál bez čekání.
A co je velmi důležité, po zalití notebooku nestačí jen jej vypnout a odpojit od zdroje. Je bezpodmínečně nutné ihned vytáhnout akumulátor. Jinak sice ušetříte na elektřině dvacet haléřů, ale bouřlivé elektrolýze tekutiny v notebooku pod napětím baterie nezabráníte.
Lákavé menu, které však notebooku raději odepřete
Jak notebook umí spáchat sebevraždu
V noteboocích se nachází spousta zajímavých velkých i malých věcí, které dohromady nějak fungují, a ačkoli to moc nechápeme, každý den nás něčím zajímavým zaúkolují, abychom se neumlátili v práci nudou. Těmto věcem se povětšinou říká elektronické součástky a slouží nejčastěji k posouvání elektronů jedním směrem a děr směrem druhým. V podstatě k ničemu jinému. Uklízečka by tohle zvládla taky. Jenže by jich muselo být moc a pak by byl notebook zbytečně moc velký.
Jakmile se na tyto součástky přivede napětí, tak ožijí a začnou přesouvat elektrony sem a tam, a protože toho více neumějí, ale zato to dělají s velkou vervou a docela rychle, tak se u toho zapotí a zahřejí. A protože se zahřejí opravdu moc, musejí se chladit, aby se neměly na co vymlouvat a mohly šoupat elektrony ještě rychleji.
Jenže všechny součástky se chladit nedají, protože se vzrůstajícím množstvím železa a ventilátorů v noteboocích by tyto nabývaly na váze a objemu a my uživatelé bychom si je pak nekupovali a to by si je výrobci museli všechny nechat.
Takže výrobci to dělají tak, že chladí jen jednu nebo dvě nejvíce pracující součástky a ty ostatní mají prostě smůlu a musejí dřít horko nehorko. Jenže jak je těm součástkám vedro, tak sem tam nějaká i pukne a vytečou jí… co je uvnitř. A to, co vyteče, není nic moc, docela to smrdí a taky to pěkně dovede rozleptat všechno, na co se dostane. Původně se nejčastěji jedná o kondenzátor a to, co z něj poté zůstalo, má od výroby název elektrolyt. Od tohoto názvu už není daleko k elektrolýze. Co tahle potvora s notebookem dovede provést, jsme si už psali o článek dříve. Notebook prostě spáchal sebevraždu. V tomhle horku žádný div.
Jenže tady je situace horší v tom, že uživatel nic špatného neudělal, do notebooku nic nenalil, neporušil žádný článek návodu ani ústavy, přesto v notebooku započala rakovina s nedobrým koncem. Uživatel o tom většinou nic neví, pracuje dále a nelze od něj očekávat, že by v návalu vnuknutí mysli nebo po probuzení ze strašného snu o elektrolýze elektrolytu notebook zničehonic vzal a hned druhý den ho přinesl k opravě.
Co nyní doporučit za prevenci? To je těžké. V tomto případě snad existují jen dvě možnosti, jak předejít špatnému konci strašnou smrtí notebooku elektrolýzou. Buďto sem tam strčit nos k průduchům chlazení, zafixovat si v hlavě všechny pachy, které z notebooku vycházejí, a když se najednou objeví pach nový, vyrazit s notebookem do servisu. Anebo občas svěřit notebook servisu k preventivní prohlídce, která mu nemůže rozhodně uškodit a nebude ani moc drahá. Co taková preventivní prohlídka obnáší a co vás bude stát, se můžete dočíst na stránce Prevence se vašemu notebooku vyplatí.
Baterie: Dárce života, ale také kat notebooků
Baterie je zvláštní díl, bez něhož by se notebook docela dobře obešel a ani bychom nepoznali, že mu chybí. Jenže to by zase nebyl notebook, jaký máme rádi. My uživatelé nemáme rádi zbytečnou práci, a proto raději po příchodu do práce nevytahujeme žádné kabely, notebook prostě otevřeme a pracujeme. Teprve až hodinu před koncem pracovní doby si kabel přece jenom vytáhneme, napíchneme zdroj a na něj notebook, abychom zítra, až přijdeme zase do práce, nemuseli žádný kabel vytahovat a měli baterky zase nabité. A druhý den tak stejně. Prostě šetříme si práci, jak to jen jde.
Časem ale zpozorujeme, že ukazatel stavu nabití baterie nebezpečně poklesne už ne hodinu před koncem pracovní doby, ale nejprve dvě hodiny, pak tři a tak dále. Takže to nejspíš zkusíme jinak. Už si na noc nenosíme notebook domů, ale necháváme ho nabít v práci, protože tak se nabíjí déle, déle pak vydrží pracovat na baterku. A když nenosíme notebook domů, tak si přitom ani nevšimneme, jak je notebook každé ráno zespodu horký, den ode dne více a více. Jednoho dne ráno pak přijdeme a notebook už nezapneme. Ani na baterky, ani na zdroj.
Co se stalo? Baterie jsou složeny z chemických článků, které mají podobné vlastnosti a také složení jako již zmiňovaný kondenzátor, tedy je v nich především elektrolyt (to, co tak smrdí po vytečení) a kilometr čtvereční jakési vodivé fólie, kterou tam výrobce kdovíjak dostal. A celé to taky podobně jako kondenzátor funguje – sbírá elektrický náboj a pak ho zase postupně uvolňuje. Jen se tam té elektřiny vleze o hodně více než do kondenzátoru, takže baterky vydrží poměrně dlouho pouštět do notebooku elektrony, s nimiž šoupou elektronické součástky. A když už baterka funguje podobně jako kondenzátor, tak se také jako on stejně tokem elektronů zahřívá.
Výrobci baterií (říkejme jim raději přesněji akumulátory) o svých výrobcích tvrdí, že vydrží až pět let a často na ně takovou záruku i dávají. V tom je však háček. Akumulátory skutečně vydrží pět let, jenže při pokojové teplotě dvacet stupňů Celsia, jak se lze vypátrat v grafech produktových listů jejich výrobců. Budeme-li je tedy skladovat za těchto podmínek po dobu pěti let, změní se jejich původní vlastnosti jen málo.
Pak ale přijde chvíle, kdy začnou akumulátory plnit svoji funkci. A jelikož se zahřívají, teplotu dvacet stupňů prakticky nemají šanci dodržet - snad s výjimkou notebooků eskymáckých politiků. Se stoupající teplotou životnost akumulátorů ovšem dramaticky klesá, dochází v čase k poměrně značnému úbytku kapacity – schopnosti jímat výrobcem uvedenou velikost elektrického náboje.
Množství elektronů, které v sobě akumulátory uskladní, se časem zmenšuje. Tím se jednak zmenšuje doba, po níž jsou schopny akumulátory napájet notebook potřebným tokem elektronů (proudem), jednak klesá jejich vnitřní odpor, čímž se v návaznosti na Ohmův zákon také více zahřívají. Tímto následně klesá jejich kapacita a vnitřní odpor, a tedy se i více zahřívají a lze očekávat dramatický konec. Jestliže se něco s obsahem tekutiny (a elektrolyt má vždy kapalnou složku) donekonečna zahřívá, pak se to nakonec buď vypaří, anebo když to nemá kudy uniknout, s patřičnou parádou exploduje. To je častý neslavný konec akumulátoru, který byl bez kontroly nadměrně dlouho připojen k napájení.
Jedna z notebookových baterií, které tvoří základ pohodlné práce s notebookem
Naštěstí výrobci akumulátorů snědli vtipnou kaši a opatřili akumulátory termopojistkou. Jedná se o malou kapičku s dvojkovem (bimetalem), přilepenou na články uvnitř krabičky baterie, která při zahřátí přes povolenou mez rozpojí elektrický obvod. Proud přestane protékat, akumulátor vychladne, termopojistka sepne, proud začne protékat a tak pořád dokola. Takže odsud vyplývá, že příběh má šťastný konec. Většinou. Někdy se ovšem stane, že termopojistka obvod nerozepne. Je to součástka a sem tam se nějaká pokazí. Součástce to nevadí, notebooku ano. Až jednou naleznete ráno na pracovním stole rozteklý škvarek místo notebooku, odešla jen malá termopojistka za zhruba 1 Kč. A společně s ní váš notebook.
Prevence je následující:
- Nenechávejte notebook často nabíjet akumulátory hodiny bez dozoru, obzvlášť pokud už baterky nejsou, co bývaly (když už musíte vytahovat kabely z kabely o polovinu času dříve než dříve).
- Vyměňte baterii za novou dříve, než když už musíte notebook hlídat jako malé děcko dle předchozího bodu.
- Nechcete-li postupovat podle žádného z předchozích bodů, pak vytáhněte z notebooku baterku – ušetříte si denně dvě minuty času s vybalováním kabelů z kabely a zpět, budete-li notebook nechávat na stole připojený jen ke zdroji a starou baterii vyhodíte.
Kapka alkoholu bolesti notebooku vyléčí
Nakonec trochu z jiného soudku, z toho lepšího. Až vám dojde káva, pivo, voda, džus a budete si otevírat lahvinku čistého alkoholu nebo isopropylalkoholu (v nouzi postačí i Alpa Francovka, Brtníku z Brtníku chutnala znamenitě), vzpomeňte si na svůj notebook. Odpojte jej od napájení a vyjměte akumulátor a vatou namočenou v tomto lektvaru vyčistěte notebooku i akumulátoru všechny dostupné konektory a kontakty a také čočku optické mechaniky (viz první díl seriálu). Oddálí to korozi kovových částí a třeba najednou zjistíte, že po ošetření vám hudba ve sluchátkách hraje čistěji, kurzor myši se méně často zadrhává, kontrolka nabíjení akumulátoru méně problikává a celkově to nějak všechno lépe funguje.
Prostě a jednoduše, čistý alkohol notebooku celkem chutná, nenalijete-li láhev rovnou na klávesnici či displej. Nezapomeňte po ošetření notebooku alkoholem nechat alkohol nejprve odpařit, než k notebooku připojíte zdroj a akumulátor – čistý alkohol je také vodivý, i když elektrolýza u něj naštěstí nehrozí.
Pozor – s jakýmkoli jiným alkoholem než čistým (líh, isopropylalkohol) nic takového nepodnikejte!
V příštím díle si povíme o tepelných poškozeních notebooků.
Odkazy na další díly:
1. Jak správně vybrat moderní notebook
2. Hrubé lidské síle ani notebook neodolá
3. Notebooky vodu nerady, alkohol jim nevadí
4. Vaříme s notebookem
5. Elektřinu notebook potřebuje, ale s opatrností
6. Software, duše notebooku, a jeho zlí duchové
7. Data, data, data. Jak přijít o to nejcennější
8. Co dělat, když už k poškození notebooku dojde
9. Co závadou notebooku není, a přesto bývá uživateli reklamováno
10. Perličky z technikovy praxe – vynalézavost uživatelů notebooků nezná mezí
Seriál pro vás připravil Aleš Jakimov, ředitel společnosti ABAX servisní centrum, poskytující celoplošně servis notebooků.
Se servisem notebooků má autor osobní zkušenosti – 5 let působil jako technik, jehož rukama prošlo cca 6 000 notebooků s nejrůznějšími závadami, nyní již 14 let řídí servisní společnost poskytující cca 10 000 servisních oprav ročně pro klienty v celé ČR. Více na http://www.abax.cz/.