16.  11.  2009    Ostatní

„Poškozený“ notebook: Kdy nevolat servis

Autor: Doporučit článek  |  vytisknout vytisknout  |  textová verze  |  velikost písma ++++++

V předchozích dílech seriálu o katastrofách notebooků jsme se seznámili s vlivy, které je mohou poškodit. Dnes se zaměříme na to, co vše uživatelé považují za poškození, ačkoli jím nejsou.

Vždy, když zjistíme, že s notebookem není něco v pořádku, je nutné začít řešit situaci s klidem a rozvahou. Nejjednodušším řešením každého problému je samozřejmě zvednutí telefonu a zaúkolování hotline servisní podpory. Nakonec, proč ne? Od toho tady servisní podpora je, tak ať se stará… Ne vždy jsou ovšem tyto služby poskytovány zdarma, anebo „v ceně“ notebooku.

Vyplatí se zvážit, jestli je aktuálně zjištěný problém opravdu natolik vážný, že na něj je potřeba volat odborníka. Naopak – statistiky hotline pracovišť hovoří o naprosté převaze nehardwarových příčin reklamovaných problémů. Jinými slovy: máme-li s notebookem nějakou potíž a nejeví zřejmé známky poškození (a ty jsme si poměrně rozsáhle vyjmenovali v předchozích dílech seriálu), pak máme velkou šanci vyřešit problém vlastními silami i bez pomoci šroubováku a vakuové komory.

Šance na řešení problémů svépomocí stoupají se stupněm informovanosti uživatele. Pojďme si tedy nyní dopřát trochu osvěty. Až se nám nějaká nepříjemná příhoda s notebookem stane, vzpomeneme si na následující odstavce a problém vyřešíme s přehledem profesionála, čímž můžeme nejen ušetřit nemalé peníze za výjezd servisního technika, ale také stoupnout v hodnocení a obdivu Vašeho okolí. Takže pojďme na to.

Přijdete ráno do práce, zapnete notebook a on vám sice najede, ale namísto loga Windows se objeví textová stránka s černým pozadím a chce po vás jakési rozhodnutí. Přečetli jste si, že systém Windows nebyl standardně ukončen, mohlo dojít k tomu a onomu, a co si tedy přejete, aby počítač udělal. Poměrně odvážné od notebooku, chtít po laikovi poradit, co má dělat, zvláště když hlášení budí dojem havárie. Pravděpodobně se nic vážného nestalo a nemusíte pro notebook volat servis. Zvolte možnost Spustit Windows standardním způsobem. Operační systém sice bude najíždět o něco déle, než jste zvyklí, ale nakonec se dostanete do důvěrně známého prostředí s vašimi ikonkami.

Na první pohled je něco prostě špatně...

Co však když Windows normálně najedou, ale všechna písmena se vám najednou zdají nezvykle veliká, kdežto z pracovní plochy jako by někdo pořádný kus ukrojil? Anebo je velikost písma taková, jako má být, jenže pracovní plocha se zmenšila na malý obdélník uprostřed tlustého černého rámu? Případně se vám zdají písmena nezvykle rozmazaná. Zachovejte klid, nejedná se o vadu displeje. Jen je potřeba přizpůsobit rozlišení Windows skutečnému fyzickému rozlišení vašeho displeje a zároveň nastavit hloubku barev.

Klepněte tedy pravým tlačítkem myši na pracovní plochu (ne na žádný objekt), levým tlačítkem vybrat Vlastnosti | Nastavení, poté Rozlišení obrazovky a zobrazeným táhlem nastavit takovou matici bodů, která odpovídá displeji notebooku. Jestliže nevíte, které to je, pak na to lze přijít zkusmo – prostě to zkoušíte tak dlouho, až obraz je roztažený po celé ploše displeje a zároveň jsou i nejtenčí čáry a písmo na obrazovce zcela ostré. Nezapomeňte před opuštěním dialogového okna stisknout tlačítko OK nebo Použít. Nenechejte se zaskočit následným dotazem, zda je zvolené rozlišení v pořádku – je potřeba tento dotaz potvrdit klepnutím na OK, jinak se po patnácti vteřinách vrátí rozlišení obrazovky na původní hodnotu.

Podobně se může stát, že rozlišení displeje máte sice nastavené perfektně, zato jste nenastavili maximální možnou kvalitu barev (ta se nastavuje také ve výše popsané nabídce, hned vedle táhla Rozlišení obrazovky). Poznáte to nejčastěji při zobrazení fotografií, na nichž jsou zobrazené lidské tváře. Při jiném nastavení než je maximální kvalita barev na vás budou fotografie z dovolené působit jako katalog případů z oddělení těžkých popálenin.

Jestliže se vám nepodařilo nastavit obraz do plného rozlišení LCD s přirozeným zobrazením pleťových barev, pak se jedná nejspíše o chybu v nastavení ovladače grafického čipu. Jedná se opět o softwarový problém, s nímž by si měl průměrně zdatný uživatel notebooku poradit – případně zkuste požádat o pomoc svého syna nebo zkušenějšího souseda.

Hledáme vadu v kupě pixelů

S displejem souvisí další jev, často uživateli považovaný za důvod k reklamaci notebooku. Při pozorném prohlédnutí plochy displeje můžete objevit tu a tam malinkou černou tečku, kterou se vám nepodaří ani vyplašit, ani seškrábat. Případně je naopak tečka bílá či barevná. Jedná se pravděpodobně o vadu displeje. Proč tedy nevzít notebook pod paží a nejít rovnou vynadat prodejci? Nemuseli byste uspět a s velkou pravděpodobností odejdete z prodejny či servisu s nepořízenou a zklamaní z neprofesionálního přístupu. Co tedy rovnou na ně poslat „ČOIku“? Zkusme poněkud utlumit naše vášně a malinko se zamyslet.

Nové auto nevyberete bez drobných kazů laku, ani kdybyste obešli všechny autoprodejny v okolí. Kulečníkové koule nebudou nikdy přesně kulaté. Ani skla oken vašeho bytu nejsou naprosto průhledná a sem tam se v nich najde nějaký kaz či zatavené smítko. Vyrobit ideální výrobek není takřka možné. Proto se pro každou skupinu výrobků určují třídy jakosti, v nichž jsou stanoveny výrobní tolerance.

Také pro LCD panely platí norma, která určuje, kolik vadných bodů (pixelů nebo subpixelů) a s jakou vadou může mít displej zařazený do stanovené třídy jakosti. Norma má označení ISO 13406–2 s úplným názvem „Ergonomické požadavky pro práci se zobrazovači založenými na plochých panelech, část 2.: Ergonomické požadavky pro plochý panel displeje“. V článku Jak je to s vadnými pixely u displejů notebooků a monitorů? máte možnost seznámit se s normou podrobněji. Proto doporučuji zjistit z propagačních materiálů výrobce notebooku, případně z dodané technické dokumentace, v jaké třídě jakosti byl displej vašeho notebooku vyroben a zda skutečný stav vadných pixelů nepřekračuje tuto normu.

Případná výměna displeje u notebooku z výše uvedených důvodů by rozhodně nebyla provedena jako záruční, a už vůbec ne zdarma. S ohledem na vyšší ceny LCD panelů pro notebooky by mohlo odstranění této kosmetické vady notebooku zbytečně provětrat Vaši peněženku.

Statistika není vždy nuda

Častým důvodem k reklamaci notebooku je akumulátor, respektive ztráta jeho kapacity v záruční době. Prostě jednoho dne si uvědomíte, že notebook už na baterku nevydrží pracovat tak dlouho, jako když byl nový. Proto šup s ním do servisu a starejte se. Zde je potřeba poukázat na zásadní omyl uživatele v pohledu na záruku. Akumulátory jsou považovány za spotřební materiál podléhající opotřebování. Podobně jako například pneumatiky u auta, u nichž vás asi také logicky nenapadne reklamovat po osmnácti měsících částečně sjetý vzorek.

Je potřeba vzít na vědomí, že kapacita baterie je dána jejími chemicko-elektrickými vlastnostmi a jako taková podléhá jevům určenými přírodními zákony, nikoli Zákonem na ochranu spotřebitele. Jestliže tedy budete požadovat po výrobci notebooku, aby baterie udržela svoji jmenovitou kapacitu nejméně po dobu zákonné záruky, pak po něm žádáte nemožné a zcela jistě vám nevyhoví, i kdybyste byli jeho nejlepší zákazníci.

Používá-li se akumulátor v souladu s uživatelskou příručkou notebooku, pak by ale určitě neměla její kapacita do prvního roku používání klesnout více než na polovinu. Ovšem i to se může stát, překročíte-li určitý počet nabíjecích-vybíjecích cyklů, které z principu ubírají z kapacity akumulátoru. Před reklamací je tedy potřeba zvážit vaše šance na uplatnění práva na výměnu akumulátoru.

Dnešní notebooky a akumulátory jsou již z velké části osazeny inteligentní elektronikou, která sleduje způsob a četnost používání baterie a ukládá si statistická data do své paměti. Tvrzení uživatele na reklamačním oddělení, že baterku skoro nepoužíval, může být tedy zkušeným prodejcem nebo servisním technikem zcela prokazatelně ověřeno. Případný rozpor tvrzení zákazníka a statistik v notebooku pak může být důvodem k oprávněnému naúčtování diagnostiky servisem v neuznaném reklamačním řízení.

Někdy baterii ani topení nepomůže

Dalším častým důvodem k reklamaci akumulátoru bývá náhlá neschopnost notebooku nabít akumulátor. Notebook najednou indikátorem signalizuje, že akumulátor je vadný, anebo nehlásí nic, jen baterku prostě nenabíjí. Samozřejmě se může jednat o skutečně vadnou baterii s oprávněným důvodem k reklamaci u dodavatele anebo o vadu nabíjecích obvodů notebooku.

Příčina problému může být ale také jinde. Dnešní notebooky v naprosté většině používají Li-Ion akumulátory. Tato technologie se na rozdíl od staších NiCd a NiMH vyznačuje jednak vyšší kapacitou na jednotku objemu a hmotnosti a také se u ní neprojevuje nepříjemný paměťový efekt, známý z dřívějších dob. Baterie nového typu jsou ovšem velmi citlivé na pokles napětí na článcích. Jestliže napětí na článku poklesne pod cca 85 % jmenovitého napětí článku, pak dochází k jeho nevratnému poškození. Proto jsou také dnešní bateriové moduly složeny nejen z vlastních článků, ale také z destičky řídicí elektroniky vyhodnocující a registrující mnoho údajů, mezi nimi i úroveň elektrického napětí na článcích baterie.

Při provozu notebooku na baterku se akumulátory vybíjejí a pomalu klesá napětí na článcích. V okamžiku, kdy napětí na článcích poklesne pod určitou mez, vyhlásí elektronika baterie poplach a na notebooku se vám objeví známé upozornění, že baterie je téměř vybitá. Pakliže výzvu k připojení zdroje nebo vypnutí notebooku neuposlechnete, za několik minut elektronika odpojí akumulátory od notebooku za vás a notebook se vypne, či inteligentně přejde do stavu hibernace. Tímto baterie chrání sama sebe před zničením, jelikož dalším vybíjením by samozřejmě došlo k dalšímu poklesu napětí pod povolenou mez. Od uživatele notebooku se v této situaci samozřejmě očekává, že uposlechne výzvu, do notebooku v brzké době zastrčí napájecí adaptér a notebook si baterku korektně dobije.

Může se ale stát, že notebook vymrzne v kufru auta a po příchodu do kanceláře už baterku odmítne nabíjet. Vlivem působení nízkých teplot dochází u baterií obecně k poklesu napětí a u baterie vybité může i mírný pokles v řádu jednotek procent překročit hranici hlídanou elektronikou. Pak stačí obvykle baterii zahřát na radiátoru ústředního topení, napětí na článcích mírně stoupne a elektronika opět vyhodnotí baterii jako bezvadnou. Notebook pak baterii opět bez problémů přijme a nabije.


Jedna z notebookových baterií, které tvoří základ pohodlné práce s notebookem

Horší situace může nastat, když si akumulátory nadměrně „vyšťaví“ sám uživatel. Jak se to může stát? Přece jsme si řekli, že si napětí elektronika baterie hlídá a nemělo by k tomu dojít. Vzpomeňte si, kolikrát jste potřebovali odeslat jednu SMSku anebo vyřešit alespoň krátký hovor z mobilu. Baterie po víkendu na horách vybitá, mobil při pokusu o hovor najednou vypne a je všemu konec. Protože ale nejste hlupáci, víte, jak na mobil vyzrát. Nechali jste ho chvíli odpočinout a za deset minut jste mobil zapnuli… a on na chvilku naskočil. Stihli jste odeslat SMSku, ta v pořádku odešla a mobil se vypnul. Ha! Technika si na nás nepřijde. Možná jste si ale nevšimli, že ti, kdo takto svůj mobil trápí častěji, také častěji než jiní chodí kupovat nové baterie, když jim ty původní nezvykle brzy odcházejí.

Stejně tak se chovají někteří uživatelé ke svým notebookům. Baterka dochází, notebook hlásí nutnost připojení napájení, ale zásuvka nablízku není. Ještě odeslat jeden e-mail a pak už to vypnu… nestihli jste to. No co, chvíli počkáme, necháme baterku trošku se zotavit a na tu chvilku, než napíšeme a odešleme mejlíka, to ještě vydrží. Většinou se vám tahle finta podaří. Co se ale děje v baterii? Po odpojení zátěže opravdu dochází k mírnému nárůstu napětí na článcích, baterka se trochu vzpamatuje a je schopná opět pár minut pracovat. Tím ji ovšem nutíme k dalšímu výdeji energie, což se projeví na dalším poklesu napětí na článcích… a tady už často oklamaná elektronika baterku nezachrání. Po takovém mučení baterie je na článcích již tak nízké napětí, že uvnitř článků dojde k trvalým chemickým změnám a pak už žádné ohřívání baterky na ústředním topení nepomůže.

A jelikož jsme si již něco psali o inteligentních akumulátorech, nedoporučuje se pokoušet se takto zlikvidovanou baterku reklamovat. Baterie si o svém osudu a o všem svém trápení zkušenému technikovi ráda požaluje – stačí si přečíst obsah logu v paměti akumulátoru – záruční servis notebooků má vhodnou technologii obvykle k dispozici.

Většina problémů s notebooky a počítači obecně je zaviněna buď uživatelem, anebo softwarem. Závady hardwaru jsou proti nim ve výrazné menšině. Proto se vyplatí téměř vždy hledat příčinu problému spíš v neinformovanosti nebo programech. Mezi snad nejčastější popisy závad notebooků tak, jak je předkládají servisu jejich uživatelé, patří stížnosti na zpomalení notebooku. Notebook nabíhá do Windows neúnosně dlouho, než uloží tabulku z Excelu, málem si vybliká všechny LEDky a přepnout se mezi Outlookem a Wordem je pro něj práce na několik minut. Přitom uživatel si dobře pamatuje, že u nového notebooku tomu tak nebylo a tedy logicky musí být vadný právě notebook.

Na tomto místě je potřeba prozradit jedno veřejné tajemství. Notebook nemůže fungovat po několika letech provozu pomaleji, než když byl nový. Notebook není kůň ani škodovka a jeho rychlost je dána jednak výkonem jednotlivých elektronických součástek, jednak kmitočtem hodinového obvodu, který jim všem udává tempo. Tento hodinový obvod odvozuje svůj takt z frekvence krystalového oscilátoru a ta je zase dána atomovými vlastnostmi krystalu.

A jelikož na atomovém složení krystalu se během provozu a v čase nic nemění, pak z toho vyplývá, že frekvence jeho kmitů, následně takt oscilátoru, tempo udávané hodinovým obvodem, a tedy i rychlost fungování celého jednoho konkrétního notebooku je včera, dnes, zítra, za měsíc i za sto let stále stejná. Samozřejmě za předpokladu, že tento notebook technicky vydrží a bude na světě někdo, kdo má důvod ho v prehistorickém operačním systému provozovat. Nebo předvádět v muzeu technických kuriozit. Takže - proč se ten notebook najednou chová pomaleji, než když byl nový?

Jednoduchá odpověď. Na notebook jsme prostě naložili a nakládáme stále více práce. Instalujeme na něj stále více programů, vytváříme spousty uživatelských dat, operační systém, webové prohlížeče, antivirové i jiné programy si takřka denně stahují a instalují nejnovější aktualizace, databáze virů, service packy a kdejaké záplaty a záplaty těchto záplat. A na to všechno má notebook stále jen dvě ruce… tedy správněji -  konstantní počet několika miliónů tranzistorů a výrobcem daný takt systémových hodin. Proto je logické, že neustále bobtnající operační systém a aplikace potřebují ke svému provozu čím dál více strojového času a pracovního prostoru, jenže notebook si pracuje stále stejným neměnným tempem. A proto mu tato práce trvá déle a déle a nám připadá, že je pomalejší a pomalejší.

Takže než poutíkáte s notebookem do servisu, zkuste mu nejprve co nejvíce zvětšit pracovní prostor (především navýšením operační paměti nejlépe na maximum určené výrobcem notebooku). Obvykle tímto relativně jednoduchým vylepšením notebook z hlediska uživatele výrazně zrychlí, neboť bude více svého času trávit efektivní prací namísto přesouvání dat z místa na místo. Všichni víme, jak špatně se nám pracuje, když máme málo místa na pracovním stole a musíme neustále něco přesouvat sem a tam. Také neuškodí vyměnit stávající pevný disk za větší a rychlejší – i když ten souvisí spíše s objemem ukládaných dat a rychlost notebooku začne negativně ovlivňovat až tehdy, když je zaplněn daty k prasknutí.

Opravdu už přišel čas na nový notebook?

Jestliže časem přestane i toto navýšení RAM a HDD stačit a notebook se stane opět neúnosně pomalým, doporučuji zálohovat vaše data mimo notebook, bez milosti smazat celý disk a nainstalovat Windows a všechny aplikace znovu. Tato oživovací kůra udělá s rychlostí notebooku divy a doporučuje se provádět ji alespoň jednou za rok bez ohledu na typ notebooku a jeho výbavu.

S aplikací výše uvedených dvou rad lze často morální zastarání notebooku oddálit o několik let a stále můžete být s jeho rychlostí spokojení. A když už nadejde jeho čas, RAM a HDD už není o co navýšit a ani přeinstalace Windows nevede k uspokojujícím výsledkům, pak je na čase rozbít prasátko a udělat si radost notebookem novým, výkonnějším. A ten starý věnovat svému největšímu nepříteli.

Až se budete rozhodovat, zda není čas váš stařičký, historicky morálně zastaralý, předloni koupený notebook zahodit a zakoupit nový model s nadějí, že s ním uděláte mnohem více práce za stejnou dobu, doporučuji položit si jednu zásadní otázku:

Opravdu s novým notebookem, který má dvakrát rychlejší procesor a čtyřnásobně velký disk a paměť, napíšu dopis dvakrát rychleji? Podaří se mi odeslat a přečíst dvakrát tolik e-mailů? Nebo se mi podaří zhlédnout na něm dvojnásobek filmů za stejný čas? Možná nakonec zjistíte, že jediným přínosem nového „děla" bude, že svůj rozepsaný dopis uložíte po hodině psaní o vteřinu rychleji, o dvě vteřiny rychleji vám naběhnou Windows a vteřinu ušetřenou při načítání filmu znehodnotíte desítkami hodin vaší práce potřebných k instalaci všech aplikací a kopírování dat z původního stroje. Za odložené penízky si dopřejete raději hezkou dovolenou. Možná notebooku zakoupíte nový akumulátor, servis notebooků pomůže s výměnou omačkané klávesnice či jiného náhradního dílu a váš dva roky starý notebook – dědeček bude po navýšení paměti a reinstalaci Windows běhat zase jako mladík.

Přeji vám mnoho nových zážitků a úspěchů v řešení dosud nepoznaných rébusů, které má na vás nový notebook zcela jistě připraveny, protože technika není dokonalá, a i kdyby byla, pak jsme tu ještě my, lidé. A když už nejsou problémy s technikou, my si vždy nějaké rádi sami vymyslíme.

S jakými závadami, které ve skutečnosti závadami nejsou, jste se u notebooků setkali vy? Podělte se o své zkušenosti s ostatními čtenáři v diskuzi pod článkem.

V následujícím, posledním dílu seriálu se s vámi podělím o veselé příhody a nejlepší perličky, s nimiž jsem se během své servisní práce setkal. Uvidíte sami, že vynalézavost uživatelů notebooků nezná mezí a jejich snaha o povýšení notebooku nad záměry výrobce vede často k opačným než zamýšleným cílům.

Odkazy na další díly:
1. Jak správně vybrat moderní notebook
2. Hrubé lidské síle ani notebook neodolá
3. Notebooky vodu nerady, alkohol jim nevadí
4. Vaříme s notebookem: Co dokáže udělat teplo
5. Notebook elektřinu vyžaduje, avšak krmit opatrně!
6. Software: Duše notebooku, a jeho zlí duchové
7. Fotky, filmy, dokumenty: Jak přijít o to nejcennější
8. Co dělat při poškození notebooku
9. „Poškozený“ notebook: Kdy nevolat servis
10. Perličky z technikovy praxe – vynalézavost uživatelů notebooků nezná mezí

Seriál pro vás připravil Aleš Jakimov, ředitel společnosti ABAX servisní centrum, poskytující celoplošně Acer servis, Asus servis, HP servis a notebook servis ostatních značek notebooků.

Se servisem notebooků má autor osobní zkušenosti – 5 let působil jako technik, jehož rukama prošlo cca 6 000 notebooků s nejrůznějšími závadami, nyní již 14 let řídí servisní společnost poskytující cca 10 000 servisních oprav ročně pro klienty v celé ČR. Více na http://www.abax.cz/.



X

Doporučit článek

Vaše jméno:

Váš e-mail:

E-mail adresáta:

Komentář:

kontrolní kód

Odeslat


celkem 41

Poslední komentáře Komentáře

po opravě nesedí panty notebooku denisek56 17.  2.  2014 17:49
NBSERVIS = já už nikdy!!!!! oval 8.  3.  2013 11:56
Hlavně nikdy nevolejte servis notebooků Abax Petr Hanzlík 16.  9.  2010 12:59
10. Perličky z technikovy praxe – vynalézavost uživatelů notebooků nezná mezí Vojta98 17.  5.  2010 18:58
Já musela přeinstalovat po půl roce:-) Krisik 20.  12.  2009 1:00
Přidat příspěvek Zobrazit vše




Aktuální číslo časopisu Computer

Stavba 3D tiskárny

Výbava domácí elektrodílničky

Budoucnost 5G sítí

Velké testy microSD karet a vodních chladičů

Přehled mobilních tarifů