Zajímavým nástrojem pro otestování spojení se vzdáleným počítačem, často přímo webovým či jiným serverem, je tracert. Ten odesílá ICMP pakety se zvyšujícími se hodnotami TTL a vypisuje trasu podobně, jako tomu bylo v případě již zmíněného nástroje pathping. Tracert oproti příkazu pathping kromě jiného nepočítá statistiku ztrát během spojení a ve výsledku může nabídnout rychlejší možnost výpisu trasy od vašeho počítače k testovanému cíli. Nejjednodušší použití příkazu tracert spočívá v doplnění o jediný parametr, jímž je název nebo IP-adresa vzdáleného počítače.
Základní použití příkazu tracert s jediným parametrem, jímž je název vzdáleného stroje
Jak můžete z uvedeného ukázkového výpisu vyčíst, zobrazují se statistiky rychlosti přenosu i jednotlivé adresy na trase k cílovému počítači. Pokud byste potřebovali použití příkazu tracert urychlit, můžete i zde vypnout překlad jednotlivých adres na trase pomocí parametru -d. Jestliže by vám navíc nestačil výchozí počet 30 směrování, máte možnost jej zvýšit nebo snížit pomocí parametru -h. Pokud si přejete získat kompletní přehled parametrů, použijte příkaz tracert /?.
Přehled parametrů a syntaxe příkazu tracert
Pathping: Tak trochu vylepšený ping
Snad každý zná klasický příkaz ping pro otestování dostupnosti vzdáleného počítače, méně často je ale už v praxi známá rozšířenější varianta pathping. Ta kromě prostých statistik zobrazuje také podrobné informace o všech prvcích, jimiž testovací paket prošel. Získáte tak přehled o struktuře cesty a dozvíte se, případné zdroje problému přesně podle topologického uspořádání jednotlivých bodů.
Příkaz pathping tedy využijete v případě, kdy výchozí varianta ping nepostačuje. Například pokud dochází k vysoké prodlevě, jejímu kolísání nebo dalším problémům, avšak nejste schopni vytušit, kde se na trase potíže objevují. Příkaz pathping dovoluje odhalit problém v jednotlivých částech směrování, právě prodleva mezi jednotlivými takzvanými „hopy“ může prozradit nefunkčnost konkrétního bodu síťové cesty. Stejně tak významným parametrem je míra případně ztracených parametrů na této trase.
Nejjednodušší použití příkazu pathping je pouze s jediným parametrem, který specifikuje testovaný počítač. Na prvním místě trasy je vždy váš počítač, ze kterého je paket vyslán, jedná se o první bod plánované trasy. Poté jsou postupně vypsány jednotlivé stroje na cestě k cíli, a to jak pomocí jejich názvů, tak prostřednictvím přidružených IP adres. Všimněte si, že je přesně vidět, které adresy odpovídají místním podsítím a jaké již mají na pozdějších krocích trasy veřejné IP adresy:
Použití příkazu pathping s jedním parametrem v podobě cílového serveru
Na závěr se při základním použití příkazu pathping automaticky vypočítají odezvy mezi jednotlivými body na zmíněné trasy a zobrazí se v souhrnné tabulce. Celou situaci si lze představit jako posloupnost po sobě jdoucích příkazů ping, samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno.
Jestliže se setkáte s problémem při převádění jednotlivých IP adres směrovačů na trase, která následuje po spuštění příkazu pathping, použijte parametr -n. Nejenže můžete získat přesnější přehled o struktuře sítě s vypuštěním daného sloupce, zároveň i urychlíte kompletní výpis.
Další odstranění problémů často poskytne parametr -w, pokud na trase nedojde k odpovědi do 3 s, je automaticky detekována chyba – díky tomuto parametru však můžete prodlevu navýšit a nechat danému směrovači delší dobu na zpracování požadavku. Přehled dalších možností získáte vložením příkazu pathping /?.
Přehled použitelných parametrů příkazu pathping