19.  6.  2009    Ostatní

Vaříme s notebookem: Co dokáže udělat teplo

Autor: Doporučit článek  |  vytisknout vytisknout  |  textová verze  |  velikost písma ++++++

V předchozích dílech jsme se seznámili s různými vlivy, které sešrotují notebook, či jej přemění na krápníkovou jeskyni. Dnes si zatopíme a řekneme, jak to moc nepřehnat.

Tepelná poškození notebooku

Jak jsme si již pověděli dříve, v notebooku vzniká teplo, ostatně jako v každém elektrickém spotřebiči. Ne že by to bylo cílem výrobců notebooků, ti by raději rádi vyráběli notebooky věnující se jinému než tepelnému výkonu. Bohužel, každá elektronická součástka má určitou účinnost, ta se ale nikdy nedostane na 100 %. Vždy se určitá část výkonu k nelibosti výrobců a uživatelů přemění na teplo. A když už jsme u elektronických součástek, v notebooku se jich nachází několik miliónů – nejen těch viditelných, ale hlavně těch, které jsou schovány v čipech – integrovaných obvodech s mnoha milióny tranzistorů, diod a dalších polovodičových mikrosoučástek uvnitř. Když to sečteme, máme v jedné malé krabici docela slušnou teplárnu. Takže každý výrobce stojí před zapeklitým úkolem, jak dostat z notebooku teplo pryč, aby se notebook neuvařil.

Jak usmažit notebook pomalu

Doby, kdy k odvodu tepla z notebooku stačil kousek žebrovaného plechu přitisknutý na procesor anebo v něm nebyl potřeba plech žádný (posledním takovým procesorem-hrdinou byl i386DX), jsou už dávno pryč. Dnešní notebooky jsou postaveny na procesorech a čipových sadách, které si díky mnohařádovému nárůstu integrovaných tranzistorů v jednom čipu nezadají s tepelným výkonem fénu na vlasy.A tak na to jdou podobně jako zmíněné fény – v každém notebooku najdeme na mohutném hliníkovém bloku chladiče namontovaný ventilátor. Ten slouží k co nejrychlejšímu vyfouknutí horkého vzduchu větracími průduchy ven z notebooku a jinými průduchy zase k nasátí vzduchu chladného.

A jsme u možného zdroje problémů. Stačí, když znemožníme notebooku potřebný průvan, a je zle. Proč bychom to dělali? Určitě nikdo z nás nebude vědomě strkat sirky do lopatek ventilátoru, ani přelepovat větrací otvory. Budete se divit, ale často tak konáme, aniž bychom si toho byli vědomí.

Jak už bylo řečeno, notebook na jednom místě studený vzduch nasává a na jiném ho vyfukuje horký ven. Nepřipomíná vám to nějaký známý domácí spotřebič? Určitě se neradi kamarádíte s domácím vysavačem. To je větší brácha chladicího systému notebooku, jelikož funguje naprosto stejně, i když je určen k jinému účelu. Také na jednom místě nasává vzduch se špínou a prachem, ten se usadí v sáčku nebo pytlíku a z druhé strany fouká poněkud zahřátý vzduch ven.

A protože je jeho princip stejný, také notebook se ke svému okolí chová obdobně. Na jedné straně nasává vzduch, včetně v něm obsažené spousty prachu, chlupů, zbytků kůže, vlasů, drobků, hmyzu a dalších částic. Pytlík v notebooku sice nenajdeme, ale o to více je v něm zákoutí, výstupků, škvír, mezer, jemného žebrování chladicích plechů, vrtule… všechno tohle harampádí se postaví proudícímu vzduchu do cesty, takže podobně jako vysavač z notebooku chladicí systém vyfoukne vzduch horký a poměrně čistý. Všechny nasáté nečistoty zůstaly uvnitř. Ty se v notebooku postupně vrství, zanášejí součástky, žebra chladičů a ventilátor zvětšujícími se chomáči prachu a chlupů. Po několika měsících to v notebooku nevypadá o mnoho lépe než ve zmíněném pytlíku vysavače.

prach01.png
Takto vypadal ventilátor uvnitř notebooku po zhruba tříletém používání

Vzduch se dostává k chlazeným součástkám stále obtížněji, protože vrstva špíny a chlupů docela slušně tepelně izoluje. Ventilátor se zanáší, zanáší se průduchy pro výfuk vzduchu, žebra chladicích plechů, povrch součástek. Logicky to celé tak nějak pomalu přestává plnit svoji funkci, což dává notebook najevo zpočátku častějším, později již trvalým hukotem ventilátorku pracujícího na plný výkon. Často se notebook znatelně zpomaluje nebo dokonce zcela zatuhává či bez upozornění vypíná. Notebook trpí, topí se ve vlastním potu, začínají pukat kondenzátory, v horším případě i polovodičové součástky a čipy, na základní desce se pod škvařícími se součástkami objevují mapy znamenající nevratnou destrukci materiálu, nakonec se může vrtule ventilátoru zastavit úplně a je konec.

Jak zbavit notebook prachu

Co si s tím počít a jak předcházet uvaření notebooku „normálním provozem“? Především se snažte provozovat notebook na místech, kde není prach a špína na první pohled přirozeným prostředím, tj. na zaprášených nemytých stolech, na zemi a koberci, v zámečnické či stolařské dílně hned mezi bruskami a pilami, v trávě na výletě apod. Snažte se vždy najít kousek rovného plochého místa, které v nouzi alespoň před spuštěním notebooku zbavte prachu a špíny navlhčeným hadrem nebo alespoň holou rukou. Prostě zabraňte notebooku všemi prostředky, aby plnil funkci vysavače.

Dále notebook pravidelně alespoň jednou za dva měsíce důkladně vysajte úzkou hubicí silného vysavače puštěného na maximální výkon a nezapomeňte přiložit hubici co nejtěsněji postupně ke všem větracím otvorům vypnutého notebooku, abyste z něj pod tlakem dostali co nejvíce špíny ven. Jestliže při tom uslyšíte pasívní roztočení ventilátoru do vysokých otáček, pak jste notebook protáhli poměrně účinně a většiny prachu jste jej zbavili. Nezapomeňte ani na klávesnici – v mezerách mezi klávesami se také časem nasbírá slušná zoologická zahrada a vysátí jí prospěje. Asi bych měl upřesnit, že tuto lázeňskou proceduru provádíme zásadně u vypnutého notebooku.

Alespoň jednou za rok, nejpozději jednou za dva roky, se doporučuje nechat notebook podstoupit důkladnou profylaktickou očistu. Navštivte kvalitní servis notebooků, kde technici odborně odstraní odborně špínu i z míst, na která vysavač nestačí. Zároveň zkontrolují a případně vyčistí, promažou či vymění ventilátor a také vymění pastu mezi chladiči a chlazenými součástkami, která časem ztrácí svoje vodivé vlastnosti a stává se pak spíše izolantem než vodičem tepla odvádějícím teplo od součástky pryč. Viz informace na stránce Prevence se vašemu notebooku vyplatí.

prach02.png
Ventilátor z původního obrázku, tentokrát už bez prachu. K vyčištění byl použit stlačený vzduch

Jak usmažit notebook rychle

K podobným následkům, jako jsem popsal výše, může dojít i z jiných příčin, než je jen postupné a pomalé zanášení chladicího systému špínou. Může se stát, že notebook se těší poměrně dobrému zdraví, množství nasátého prachu ještě nestačilo zamezit plynulému odvodu tepla z notebooku, a přesto se zničehonic notebook během několika minut upeče. Příčin může být několik, vyjmenujeme si ty nejčastější.

Chladicí plechy jsou na čipech většinou našroubovány, je tak zajištěn dobrý přenos tepla mezi chladičem a chlazenou plochou čipu. Jsou ale notebooky, kde výrobce na takovéto zajištění příliš nedbal a chladič je na čipu pouze nalepený – většinou pomocí oboustranně lepicího čtverečku sloužícího zároveň jako tepelný most mezi čipem a chladičem. Neustálým ohřevem lepidlo časem degraduje a jednoho dne chladič odpadne. Nejhorší na tom je, že uživatel to často ani nezaznamená. Notebook nenahlásí žádnou chybu, funguje ještě o několik minut dále... Až pak najednou umře nebo zatuhne. Mnohdy už navždy.

Většina podpůrných čipů totiž není vybavena pokročilou funkcí tepelné ochrany, jako je tomu u dnešních procesorů, které při přehřátí sníží frekvenci a přejdou do stavu nízkého výkonu anebo se úplně zastaví. Čip prostě jede na plný výkon pořád, chlazení nechlazení, horko nehorko. A najednou je pozdě, čip se přehřeje, pukne, nebo prostě jen dojde k jeho vnitřní neviditelné destrukci.

Prevence? V podstatě žádná. O vnitřní konstrukci notebooku většinou nic neví ani jejich prodejci a výrobci se nalepenými chladiči ve svých prospektech nechlubí. Asi nejlepší prevencí je trochu si připlatit a nekupovat notebooky pochybných pseudoznaček, na něž loga lepí často až dovozce nebo tuzemský prodejce a v zahraničí nebo jiných našich prodejců se většinou prodávají pod zcela rozličnými názvy.

Notebook můžete ale snadno a rychle usmažit i zcela bezelstně, a navíc mít klidně nejdražší model nejvěhlasnější značky. Kolik z vás se ještě nenechalo zlákat pohodlným surfováním po internetu doma v peřinách? Notebook položený do peřin, na měkký gauč či anatomické sedadlo auta se najednou ocitne v měkkém prostředí, které sice pohodlně, ale zato důkladně obepne a ucpe všechny jeho dýchací otvory. Vám je pod peřinou hezky teplo, ale zatímco si surfujete, notebook nedýchá a stačí pár minut, aby se totálně usmažil. V lepším případě jej tepelná ochrana vypne, lepší je se na ni ale nespoléhat. Ne vždy zareaguje včas anebo vůbec.

Už jsme si něco řekli o čisté rovné ploše, na který máme notebook pokládat, než jej zapneme. Nyní si k vlastnostem podložky ještě přidejme slovo pevná. Jedině rovná a pevná podložka zajistí, že i nízký zdvih nožek na spodní straně notebooku zaručí dostatečnou mezeru mezi podložkou a notebookem potřebnou pro průvan chladicího systému. A když už chcete notebook provozovat doma v peřinách, nezoufejte. V obchodě lze sehnat malý plastový stoleček pro postelové jedlíky, který se dá pro pohodlnou práci s notebookem v postýlce bezpečně využít.

Vaříme notebook v obchoďáku

Notebooky mají jednu vcelku často využívanou funkci. Nemusíme práci ukončovat klasicky, abychom při dalším zapnutí museli čekat dvacet minut, než najedou všechny aplikace, můžeme jednoduše zaklapnout displej a jít.Pak stačí jen notebook otevřít a za několik vteřin jsme zase tam, kde jsme s prací přestali. V BIOSu notebooku si obvykle můžeme nastavit, co notebook provede při zavření víka. Buď jestli za nás provede korektní uzavření všech aplikací a odchod z Windows do stavu VYPNOUT, nebo se obsah paměti uloží do zvláštního oddílu disku,či zůstane rozpracovaný stav Windows uložen v operační paměti RAM a notebook se uspí.

prach03.png
Prach a nečistoty byste v notebooku po odstranění krytů nalezli opravdu všude

Poslední z možností je využívána nejčastěji – výhodou je prakticky okamžitý náběh počítače po otevření víka do stavu před zavřením. Můžeme pak ihned pokračovat v práci tam, kde jsme posledně přestali. Číhá zde ale na nás jedno nebezpečí. Již jsem uvedl, že rozpracovaný stav Windows a aplikací je uložen v operační paměti RAM. Ta potřebuje k uchování dat jednak zůstat pod napětím, jednak musejí být data neustále občerstvována podpůrnými obvody, jinak by se obsah paměti ztratil (poslední tvrzení neplatí pro paměti SRAM, které se pro svoji vysokou cenu dnes již v noteboocích nepoužívají). Jinými slovy, i když notebook „uspíte“, notebook stále vykonává intenzívní činnost mnoha svých obvodů… odebírá proud z akumulátorů, pracuje DC/DC měnič vyrábějící různá napětí pro jednotlivé obvody, pracují podpůrné čipy základní desky, hodinové obvody, obvody sledující činnost vstupů a v neposlední řadě občerstvování několik gigabajtů paměti RAM. Docela hodně práce na to, že notebook odpočívá. Přestože je výkon notebooku oproti pracovnímu režimu snížen na zlomek, nějaké to teplo stále produkuje.

Nyní si představte standardní situaci. V práci padla, zavřete notebook, strčíte jej do kvalitní (tedy dobře polstrované) brašny, tu hodíte do rozpáleného kufru auta, cestou domů se stavíte v obchoďáku a někdy večer teprve brašnu vytáhnete. Co se děje s notebookem? Udržuje data v paměti, a tedy stále pracuje a vytváří teplo. Jelikož je ale ve stavu spánku, ventilátor se netočí a navíc je těsně uzavřen v polstrované, a tedy dobře tepelně izolující brašně. K tomu je ještě vložen do kufru auta, kde ve čtyřicetistupňovém horku stráví dalších několik hodin bez možnosti nadechnutí. Teplota uvnitř notebooku zatím může dosáhnout dost vysokých hodnot, které jsou dostačující pro jeho poškození, nebo alespoň ke ztrátě dat.

Prevence? Používejte funkci usnutí notebooku s obsahem uloženým v RAM spíše výjimečně, například pro přenesení notebooku z jedné kanceláře do druhé anebo po dobu oběda. Důležité je, aby notebook v tomto stavu zůstal na stole a nebyl uložen do brašny nebo rozpáleného auta. Pro přenášení v brašně používejte zásadně režim spánku s uložením obsahu paměti na disk, anebo notebook prostě vypněte klasicky přes tlačítko Start ve Windows. Když už jsme zmínili automobil, notebook ponechaný v zavřeném autě v létě na přímém slunci se může po několika hodinách změnit v rozteklý koláč neforemného plastu i bez toho, že by musel něco stále počítat.

Jak zajistit optické mechanice brzký důchod

Většina uživatelů notebooků vlastní svoje oblíbené CD nebo DVD, ať už s muzikou, videoklipy nebo třeba telefonním seznamem. Takový disk strkáme do mechaniky obvykle mnohem častěji než disky jiné, a tak nás po čase napadne, že lepší bude disk v mechanice rovnou nechat. Ať je rychle po ruce a nemusíme jej hledat.

Ne, nebojte se, tentokrát nebudu strašit uživatele uvařenou plackou v mechanice. Nebezpečí číhá jinde a tam, kde bychom je nejméně očekávali. Disk je v mechanice celkem v pohodě. Jinak je na tom vlastní mechanika. Ne že by jí disk uvnitř vyloženě vadil, ta je na něj stavěná a dělá jen svoji práci, pro kterou je určená. Ale v tom je právě problém.

Za normální okolnosti koná mechanika svoji práci, jen když potřebujeme z disku nějaká data přečíst nebo na něj naopak vypálit. Životnost mechaniky takto často překročí životnost notebooku. Pokud ovšem disk v mechanice ponecháme, pak mechanika pracuje prakticky stále. Při každém zapnutí notebooku provede inicializační proceduru, tj. rozsvítí laser, zaostří na zaváděcí stopu vloženého disku, načte adresáře a popovídá si s operačním systémem. Stejně tak, kdykoli při práci zavadíme myší o písmeno mechaniky, přečte si, co je na disku nového.

Jenže každé rozsvícení laserové diody je jedním malým hřebíčkem do její rakve. Při zaostřování paprsku a čtení optického disku vyvíjí polovodičový laser teplotu několik stovek stupňů, při vypalování ještě třikrát více. A právě vysoká teplota vyvíjená laserem je tím, co optickou mechaniku po nějakém čase učiní nepoužitelnou. U optiky dochází k postupnému zakalení čočky a překročí-li stárnutí určitou mez, nedokáže pak už optika zaostřit paprsek na stopu s daty. Pak nezbude nic jiného, než v rámci opravy notebooku nechat optickou mechaniku vyměnit za novou. Více o tomto jevu a také o tom, jak můžete na výměně optické mechaniky ušetřit, naleznete na stránce o výměně datové mechaniky notebooku.

Kterak notebook dobrovolně uhnat k smrti

Hráči her jsou zvláštní lidé, mají podivnou oblibu. Koupí si počítač za 19 500 Kč a pak stráví týdny sháněním „zaručených rad“, jak z něj udělat počítač za 19 990 Kč, Místo toho, aby si rovnou koupili ten počítač o málo dražší a za čas strávený sháněním rad si vydělali na brigádě desetkrát tolik.

Když už ty skvělé rady seženou, věnují se koníčku zvanému overclocking. Jak řada z vás tuší, není to nic jiného, než metoda, kterou overclocker různými technikami a úpravami přinutí některé komponenty počítače běžet o cca 5 až 10 % rychleji než na co jsou od výroby stavěny, což se pak na celkovém uživatelem subjektivně vnímaném výkonu počítače projeví asi tak 1 až 5 % reálného zrychlení v některých aplikacích. Overclockeři jistě prominou… o číslech, která generují různé speedtesty, zde nebudu polemizovat.

Vzrušující pro ně není ani tak to úžasné zrychlení, kdy v práci ušetří za hodinu maximálně několik vteřin strojového času. Ale ten pocit, že to dokázali, že nad počítačem vyzráli a „dostali z něj ty frky“. Co na tom, že do úprav dají nakonec více, než ušetřili na původní sestavě (výměna chladičů procesoru a videokarty, případně i vodní chlazení) a pak trnou hrůzou, jestli to právě ten jejich procesor nebo videokarta přežije. Prostě za ten pocit to stojí – kdo nezkusil, nepochopí… za těch několik hodin vzrušení v jinak nudném počítačovém světě se prostě platí.

Horší je, když se takový overclocker pustí do notebooku. To podstatně ještě větší oříšek než u desktopu. Větší chladič do něj už nenacpe, přídavné vodní chlazení by bylo u přenosného notebooku dosti nepraktické, a tak se prostě nechá hardware jak je a pomocí různého hackovacího software se přetaktuje procesor a videokarta co to jen jde. Nebudu dále pokračovat, náš notebook servis už viděl ledacos, ale co dokáže s šest měsíců novým notebookem udělat přetaktování videa o 10 %, to nestihne prach, chemie a peřinový uživatel za pět let. Prevence je jednoduchá: Když už mi nestačí notebook s určitou výbavou, tak si rovnou připlatím a koupím jiný, který je o něco rychlejší. Bohužel nás pak čeká nižší dávka adrenalinu.

V příštím díle si povíme o elektrických poškozeních notebooků.

Odkazy na další díly:
1. Jak správně vybrat moderní notebook
2. Hrubé lidské síle ani notebook neodolá
3. Notebooky vodu nerady, alkohol jim nevadí
4. Vaříme s notebookem: Co dokáže udělat teplo
5. Elektřinu notebook potřebuje, ale s opatrností
6. Software, duše notebooku, a jeho zlí duchové
7. Data, data, data. Jak přijít o to nejcennější
8. Co dělat, když už k poškození notebooku dojde
9. Co závadou notebooku není, a přesto bývá uživateli reklamováno
10. Perličky z technikovy praxe – vynalézavost uživatelů notebooků nezná mezí

Seriál pro vás připravil Aleš Jakimov, ředitel společnosti ABAX servisní centrum, poskytující celoplošně servis notebooků.

Se servisem notebooků má autor osobní zkušenosti – 5 let působil jako technik, jehož rukama prošlo cca 6 000 notebooků s nejrůznějšími závadami, nyní již 14 let řídí servisní společnost poskytující cca 10 000 servisních oprav ročně pro klienty v celé ČR. Více na http://www.abax.cz/.



X

Doporučit článek

Vaše jméno:

Váš e-mail:

E-mail adresáta:

Komentář:

kontrolní kód

Odeslat


celkem 42

Poslední komentáře Komentáře

Dobré jsou chladící podložky na USB Kew 14.  1.  2014 1:59
Re: Pokračování Autor článku 27.  7.  2009 23:27
Re: luxovat nedoporučuji! m 25.  7.  2009 13:01
Pokračování jenda.69 24.  7.  2009 15:53
Re: Špatný článek - stanovisko autora Autor článku 24.  6.  2009 23:39
Přidat příspěvek Zobrazit vše




Aktuální číslo časopisu Computer

Supertéma o počítačové bezpečnosti

AMD Ryzen přichází

Velké testy kinoprojektorů a levných špuntových sluchátek

Příslušenství do USB-C